Název

Putování Svatou zemí II - Jižním středomořím

Popis

30.10.2014 - Startujeme, vyrážíme (Izrael, Ramla, Latrun, Le Toron de Chevaliers, Bet Guvrin, Lachish)
Let proběhl poklidně, až na bouřku, která se nás netýkala, protože probíhala kdesi pod námi. Přistání bylo včas a hladké. Jelikož bylo něco mezi třetí a čtvrtou ranní, čekal nás velmi dlouhý den. Dlouho jsme jen tak seděli a zevlovali, než jsme si vyzvedli auto v Sixtu. Vyřídili jsme formality a dokoupili kompletní pojištění pro klid duše. Před odletem jsme objednali Mazdu 3, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Kolem šesté ranní jsme osedlali a naložili Hyundai i30 SV. Začíná svítat, opouštíme prostor letiště a vyrážíme.

Předpověď počasí mění plán o 180°. Na severu bude pršet, tak to obracíme směrem jižním. Ostatním je to buřt, mě ne. Mám na starosti program. Zvolil jsem se nedemokraticky, ale přesto věřím, že konsensuálně, vedoucím výpravy. Mám nastudovanou cestu na sever. Zmatky hned od začátku, co se dá dělat. Ostatně zmoknout jsme sem nepřijeli a improvizace se mi v zásadě nepříčí.

Opouštíme Tel Aviv a okolní moderní průmyslově zemědělská krajina zatím nenasvědčuje, že projíždíme zemí, o několik tisíc let starší, než je ta naše.

Za dobu existence tady vedle Židů vládli a žili Kenaánci, Filištínci, Nabatejci, Egypťané, Babyloňané, Římané, Byzantinci, Arabové, Otomané, Angličané a možná někteří další. Každá dějinná epocha zanechala své otisky, rozpory a kontrasty se vyskytují na neuvěřitelně malé ploše. Není jiné země, kde by při maximální vzdálenosti 400 km na délku a 100 km na šířku, byly vyprahlé pustiny a úrodná pole, vysoké hory a hlubiny téměř pekelné, moderní mrakodrapy a prastaré ruiny, tři moře slaná a jedno sladké. V žádné jiné zemi, která se pyšní tak špičkovou životní a technologickou úrovní, nekvete středověk jako zde. Hluboké náboženské rozjímání se v mžiku může proměnit v divoké pouliční šarvátky. Součástí lásky k vlasti a národu je zde nenávist k druhému náboženství. Přestože tu nikdy nebyl klid a bojů bezpočet, tak to tu vzkvétá. Neexistuje jiná země, kde by tři hlavní světová náboženství měla nejsvatější svatostánky. Není na světě jiné země, která by byla PROKLETÁ A SVATÁ.

Dodnes platí pravidlo, že by každý křesťan měl alespoň jednou v životě navštívit Boží hrob. I já jsem zahořel planoucí křesťanskou touhou smýt své hříchy vodami Jordánu a poklonit se hrobu, ve kterém nikdo neleží. Tak jsem obul prosté sandály, do torny vložil chléb, přes rameno hodil vodní měch a vyrazil. (Kecám!)

Kategorie a štítky

Nastavení