Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Moje poťouchlé fejetony, eseje a cestopisy naleznete zde. Vítejte a buďte tu jako doma!

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

53 fotek, 22.1.2018, 16 zobrazení, 13 komentářů
Nacházíme se v okrsku města Luxor na východním břehu Nilu. Starověké chrámy Karnak a Luxor fyzicky spojuje 3 km dlouhá cesta, po obou stranách lemovaná sfingami. Podstatná část této komunikace byla mnoho staletí ukryta pod pozdější zástavbou a opět spatřila světlo světa v posledních letech. Karnak a Luxor tvořily v dobách Starého Egypta nejdůležitější duchovní i hospodářské centrum. Egypťané ho nazývali Veset, Řekové později Théby, dnešní název Luxor má arabský původ.
Karnak byl budován skoro 2000 let, tedy převážnou dobu existence Starého Egypta. Každý panovník pokládal za nutné být zadobře s bohy, hlavně s jejich náčelníkem, Amonem. Proto je nejvíce zdejších chrámů zasvěceno právě jemu. Stavbami nových chrámu nebo alespoň svatyní byli upláceni i jiní členové božského ansámblu, třeba Amonův syn Chonsu, bohyně Mút, Hathor, bůh Ptah, ... .
Méně rozsáhlý Luxorský chrám byl stavěn mnohem kratší dobu než Karnak. Největší stavební zásluhy na něm mají dva faraoni: Amenhotem III. a Ramesse II. Zvláště druhý jmenovaný k nám často vzhlíží z podstavců a zdí. Opakovaným motivem reliéfů je slavné (ne)vítězství nad Chetity v bitvě u Kádeše kolem roku 1280 před Kristem.
Vstupme a nechme se ohromit starověkým divem, jehož stavba začala před čtyřmi tisíci lety!
20 fotek, 21.1.2018, 73 zobrazení, 54 komentářů
Egypťané jsou nesmírně hrdi na předlouhou historii své země, kterou odstartovali již předchůdci stavitelů pyramid před více než 5000 lety. Zřejmě i v současných obyvatelích dosud koluje díl dávné staroegyptské krve. Bývalá síla světového lídra je ale zřejmě nenávratně pryč.
"Nechápu, proč je Egypt tak v pytli, když máme nerosty, energii, obilí, prostě vše, co je k životu třeba?", svěřil se nám náš mohamedánský průvodce Mustafa s mozolem ne čele, vytvrzeným léty neúnavného otloukání při každodenních modlitbách, které smí přerušit pouze v případě, že kolem přejde osel, černý pes nebo žena. "Možná, že ta energie a moudrost předků zbytněla a uvízla ve Vašich čelních mozolech!", říkám si pro sebe a krčím rameny, jako že nevím.
18 fotek, 21.1.2018, 53 zobrazení, 39 komentářů
Jako když bohyně Nut každý večer pohltí slunečního boha Re, jsme byli polapeni starověkými sbírkami Egyptského muzea. Vytrvale jsme byli posouváni starověkým zážitkovým traktem od jedné expozice ke druhé a po třech hodinách symbolicky vyvrženi poblíž návštěvnických toalet. Zlomek toho, co jsme viděli, nabízí toto album.
4 fotky, 20.1.2018, 72 zobrazení, 18 komentářů
Letadlo za sebou nechalo zeleně lemovanou modrou stuhu Nilu, přehouplo se přes hnědožluté rozeklané hory a začalo prudce klesat. Když nad mořským břehem kapitán vykroužil prudkou otáčku o 180°, byla ve mně malá dušička. Už jsem viděl, jak křídlo škrtá o hladinu, na palubu proniká slaná voda Rudého moře a já odjišťuji žlutou vestu. Pak kapitán srovnal nebezpečný náklon a přistál za hlasitých ovací cestujících.
Natěšení rekreanti v plážových úborech vystupují z letadla na egyptskou půdu. Mnozí, méně otužilí, během následujících dnů poznají, že lednová dovolená u moře na 27°stupni severní šířky s teplotou moře zhruba o 10° nižší, na běžné koupání není. Až se za týden budeme vracet, budou si ti samí, ale nastydlí pasažéři, mezi kýcháním, prskáním a kašláním sípavým hlasem sdělovat své zážitky z animačních programů právě končící cenově velmi výhodné dovolené.
28 fotek, 27.5.2018, 77 zobrazení, 71 komentářů
Novohradskými horami z Pohoří na Šumavě údolím Pohořského potoka na Kamenec, pak kolem stejnojmenného zaniklého hostince na skok do Rakous a kolem trojmezního kamene zpět.
1 fotka, 27.2.2011, 41 zobrazení, 18 komentářů
Ještě větší zmrdi než ti, co je vraždí, jsou ti, co jejich rohovinu kupují!
12 fotek, 21.5.2011, 80 zobrazení, 29 komentářů
Krátké pojednání o Husitech, ženách a ženění.
90 fotek, červenec 2011, 186 zobrazení, 302 komentářů
To šuple už bylo dost opředené pavučinami, když jsem na něj náhodou narazil. Po otevření mi jeho natlakovaný obsah explodoval do obličeje. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že obsahuje pozapomenuté sedm let staré fotky z Bretaně, které jsem z časových důvodů tehdy založil a již se k nim nevrátil. Tím důvodem byl asi odjezd na Island brzy poté, který překryl předchozí zážitek. Zvědavě se přehrabuji obsahem zásuvky a postupně si vzpomínám na místa a situace. Ačkoliv si většinu míst vybavuji, některá z nich už nedokážu umístit do mapy. Důležitější je samozřejmě obrázek, který jsem si v hlavě a srdci uchoval. Tvoří ho hlavně hluboké zelené lesy s pohádkovými hrady, protkané stuhami řek a kanálů, lemované rozeklanými útesy Atlantiku. Mírné podnebí způsobené vlivem Golfského proudu od nepaměti poskytovalo útočiště lidem. Tisíce vztyčených menhirů a četné dolmeny pootevírají okénko do temných neprobádaných dnů prehistorického neolitu. Četné hrady a zámky hovoří nepoměrně barvitěji o středověku. Jeden týden jsme strávili v tomto krásném prostředí a pokud to z odstupu hodnotím, tak jsme těch sedm dnů neproflákali. Já se v té době seznamoval s novou zrcadlovkou a cvakal, co mi přišlo do cesty. Jelikož za své fotografické prozření pokládám vzápětí následující návštěvu Islandu, spadá toto album do mého prenatálního fotografického období.
14 fotek, červen až červenec 2017, 113 zobrazení, 78 komentářů
A je to tady! Poslední den na cestách má pro cestovatele zvláštní atmosféru. Většinou z něj spadne napětí a strach, aby se něco nepokazilo a aby stihl ve zdraví vše, co si naplánoval. Naše Mongolské putování neboli „Skopové safari“, jak ho trefně nazval Jirka, bylo po této stránce o dost klidnější, než obvykle zažíváme. Iška, Marta a Tonda se o nás starali svědomitě, takže jsme se v zásadě jen vezli a čekali, co nás potká. I přesto jsme toho nezažili málo.
Rozlepuji oko a chvíli mi trvá než si uvědomím, že se nacházím na rozvrzané palandě hostelu Golden Gobi. Probouzím se do definitivně posledního dne jak ulaanbaatarského, tak i celého mongolského pobytu. Po snídani vyrážíme navštívit dopolední buddhistickou púdžu v největším zdejším chrámu, Gandanu.
26 fotek, červen 2017 až leden 2018, 129 zobrazení, 140 komentářů
Čt. 29.-30.6.2017 Uran Togoo Uul
26 fotek, 27.6.2017, 152 zobrazení, 113 komentářů
Úterý 27.6.2017 - Choridol Saridag
Ráno vyrážíme do pohoří Choridol Saridag zdolat druhou nejvyšší horu, která se zove Ich Uul a měří 2960 m. Necháme se vyvézt autem, kam až to jde, tzn. do 1900 m.n.m., čímž si zkrátíme cestu o 4 až 5 hodin. Přesto to bude náš nejdelší výšlap v Mongolsku. Veze nás neznámý řidič, protože Iška s Martou spravují prasklou pneumatiku. „Zlatý Iška!“, říkám si, když uvnitř auta létám ze strany na stranu a modlím se, abychom se nepřevrátili. Cesta končí, dál už to nejde. Mladý Mongol v kšiltovce nás vyloží z UAZu na pasece a dál pokračujeme pěšky skrz tajgu.
PF 2018  7
1 fotka, 21.6.2017, 76 zobrazení, 16 komentářů
28 fotek, červen až prosinec 2017, 207 zobrazení, 136 komentářů
Pondělí 26.6.2017
Jezero Chövsgöl
25 fotek, červen až prosinec 2017, 131 zobrazení, 130 komentářů
Neděle 25.6.2017 - pondělí 26.6.2017
Tarvagatay Nuruu, Dsargalant, Mörön, Uushingiin Uuver, Jižní okraj jezera Chövsgöl
28 fotek, 24.6.2017, 175 zobrazení, 124 komentářů
Sobota 24.6.2017 - Kráter Khorgo
41 fotek, červen až listopad 2017, 271 zobrazení, 132 komentářů
Pátek 23.6.2017
Terkhiin Tsagaan Nuur
36 fotek, 21.10.2017, 191 zobrazení, 172 komentářů
Reportáž o tom, jak jsme si s Láďou pro jistotu prošli během letošních voleb cestu do Bavor. Může se to hodit! Před šestou ranní nás převaděč vyložil na okraji Hraniční slatě. Na mou otázku, kde začíná cesta, mi ukázal do tmy se slovy "tímto směrem", a odejel. Kolem je úplná tma, mlha a jemně prší. Dokud nezapneme svítilny, tak nevidíme na krok. Pod nohama to lehce čvachtá a trochu se to houpá. Pročesáváme okraj lesa, ale po cestě ani památky. Ještě že existují mapy.cz offline. Cesta by dle nich měla začínat cca 200 m západně. Brodíme se vysokou mokrou trávou, až narazíme na něco, co by mohla být ta cesta. Vydáváme se do mírného kopce sotva znatelnou pěšinou, kde asi moc lidí nechodí. Ještě, že jsem si vzal LEDkovou svítilnu z bicyklu, s obyčejnou čelovkou by to šlo hůř. Cesta je několikrát přerušena výmoly, asi z dob socialistické ochrany hranic. Tato pěšina k Modrému sloupu je pozůstatkem historické zlaté cesty, která vedla z Pasova do Sušice. Na rozdíl od tří větví Zlaté stezky, které spravovalo České království, byla tato Zlatá cesta spravována Biskupstvím Pasovským. Tak šlapeme vzhůru tmou a doufáme, že jdeme dobře. Během pár kroků máme urousané kalhoty a v botách začíná být vlhko.
50 fotek, červen až říjen 2017, 166 zobrazení, 180 komentářů
22.6.2017 Tsenkher
28 fotek, červen až říjen 2017, 132 zobrazení, 108 komentářů
Dnešní cesta vede širokým údolím Orchonu. Míříme do Charchorinu, který leží v těsném sousedství bývalého hlavního města mongolské říše a současného nejstaršího mongolského kláštera.

Dlouho se nevědělo, zda tu leželo Karakorum, nebo některé z hlavních měst předchozích říší (Xiognu, Göktürk, Uyghur). Koncem 19. století nalezl ruský archeolog Nikolai Yadrintsev tzv. Orchonský skript, který objasnil písmo a podal důkaz, že Karakorum leželo právě zde, v těsné blízkosti Erdene Zuu a Charchorinu.

První zmínka o místě zvaném Qara Qorum je z roku 1218, kdy tu Čingischán shromáždil vojsko k tažení proti Chorézemské říši. Tehdy to ještě nebylo město, spíše vojenský jurtový tábor.

Hlavní město s hradbami a palácem založil po ovládnutí čínské říše Jin v roce 1235 třetí čingischánův syn Ögedej. K výraznému rozvoji došlo za vlády Möngke khana o 2 desetiletí později. Byly zbudovány chrámy a uprostřed města vztyčen stříbrný strom, z něhož prý vytékalo víno.

V roce 1254 navštívil a popsal Karakorum františkánský misionář Wiliam of Rubruck jako nábožensky tolerantní město s mnoha pohanskými svatyněmi, dvěma mešitami a nestoriánským kostelem.

Je paradoxem, jak úspěchy mongolské čínské dynastie Yuan měly přímý vliv na úpadek města. Kublaichán v roce 1271 ovládl Čínu a přesunul hlavní město do Pekingu. Karakorum se stalo pouhým provinčním střediskem, kterým se následně přehnalo několik válek.

V roce 1378 Mingové rozvrátili říši Severní Yuan a s ní i její hlavní město Karakorum. Nutno dodat, že se z něj do dnešních dnů nedochovalo téměř nic.

Po roce 2000 se objevil pokus vybudovat zde po vzoru Brasilie nebo Astany vzorové hlavní město Mongolska na zelené louce, což se naštěstí nepodařilo prosadit.
31 fotek, 21.6.2017, 221 zobrazení, 240 komentářů
21.6.2017 Údolí Orchon v dopoledním dešti
Ráno jsme se probudili za šumění řeky a jemného deště. Když jsme rozepnuli stan, vlezlé počasí vešlo bez pozvání dovnitř. Po snídani jsme za drobného mrholení naházeli věci do stanu a vydali se na zhruba 2-hodinovou procházku kolem kaňonu Orchonu. Naším cílem je, stejně jako včera navečer, vodopád Ulaan Tsutgalan. Pojďme se podívat, jak se okolní krajina od včerejška změnila, když ji místo slunečních paprsků od rána zalévá déšť.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.