Laponsko II: Moře na levoboku
Moře na levoboku a plnou parou vpřed!
Každodenní konfrontace s rychle se střídajícími přílivy a odlivy mě ponoukla k důkladnějšímu výzkumu tohoto jevu. Vypátral jsem, že během jednoho dne se konají dva přílivy a dva odlivy, mezi nimiž je interval 12 hodin 25 minut a 14 sekund. Jeden příliv je způsoben gravitací Měsíce na přivrácené straně k Měsíci a ten druhý o fous slabší je způsoben odstředivou silou, způsobenou větší vzdáleností od společného těžiště na odvrácené straně od Měsíce.
Chaluha, nožiček nemaje, dnes a denně doplácí na zlovůli fyzikálních zákonů, které ji co 12 hodin nechají na holičkách.
Ploutve v tenisky, zlaté vlasy v chaluhy, toť metamorfóza Mořské víly.
Některé kopce jen a jen obživnout! Jiné už obživlé jsou a zvědavě shlíží dolů na vodní hladinu.
Jisté objekty plovou, nadnášeny vodou, jiné kráčí, pokud stačí.
Skanzen, čekající po zimě na první hosty. Těmi jsme možná byli my, ale spící domy se nám nepodařilo probudit. Tak ať to v klidu dospí!
Jak v krátkosti popsat tuto poklidnou scénu? I když je konec zimy, bárky to neberou na vědomí a dospávají svůj zimní spánek v brlozích z palet. Rozvaděč se pohupuje na patách a sleduje to vše s rukama v kapsách, zatímco lampa cudně odvrací tvář od nahého přívěsu.
V Laponsku je velmi řídký silniční provoz, takže je radost míjet protijedoucí auto. Tóri nacvičuje běžný sámský pozdrav, kterým bude zdravit jiné cestující v tundře.
Někdy potok ústí do fjordu vážně přímočaře, jindy dělá kudrdlinky a skopičinky - tak nějak bujaře.
Zhruba kilometr jsem vyhlížel místo, kudy sjet dolů na břeh, až se konečně objevila kamenitá cesta zaříznutá do svahu. Dovedla nás na travnatý palouk s ohništěm, orámovaný nízkými pobřežními skalisky.
Železná žíla ukazuje, kudy do švédské Kiruny.
Šel kolem Golem.
Skalní obři z Pána prstenů nebyli tak usměvaví jako tento vrásčitý frajer, ale přesto je načase zvednout kotvu, Alta je ještě daleko.
Nacházíme se na náhorní planině v nadmořské výšce asi 500 metrů při přejezdu mezi dvěma fjordy. Je to památné místo pro Nory, protože v těchto místech porazili v květnu 1940 německý Wehrmacht v jednom ze střetů bitvy o Narvik. Zajali asi 450 Skopčáků včetně pilotů a oficírů a internovali je na jezerní ostrov Skorpa, který od tohoto na dohled.
Od moře jsme se vzdálili skutečně jen na skok. Sněžné pláně se opět proměnily v zelené pastviny. Cíl v Altě je nedaleko.
Kousek od Alty chátrá tento skokanský můstek. Možná tady trénoval v 60. a 70. letech slavný skokan Bjørn Tore Wirkola, rodák z Alty. Byl to velký soupeř Jiřího Rašky a držitel světových rekordů v letech na lyžích. Mimo jiné také úspěšný sdruženář a fotbalista klubu Rosenborg Trondheim.
K večeru už jsme na procházce po Altě. Jako magnetová hora si nás přitáhla titanová katedrála Northern Lights, jejíž podobu navrhlo studio  Schmidt Hammer Lassen z Dánska. Kdyby se tito architekti zúčastnili vědomostní soutěže o životě a díle Julese Verna, velmi pravděpodobně by zazářili, jako při veřejná soutěži na tuto stavbu v roce 2001. Kromě katedrály jsme dnes večer v Altě nic jiného obdivuhodného nenalezli. Neznamená to ovšem, že tu nic zajímavého není a že na to třeba nenarazíme zítra?
Konec - Na závěr umísťuji ne náhodou prosluněný bungalov č. 16, kde jsme se zapili narození naši Adélky.
- zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Laponsko II: Moře na levoboku

Popis

Přesná trasa je na začátku našeho putování norským severem nejasná a skoro až do konce se to nezmění. Ve hře většinou bude několik variant a Bůh ví, že Čert nikdy nespí. Budeme měnit trasu podle okamžitého apetitu, možností a rozmarů počasí. Dnešní cíl ale jasný je. Leží vzdušnou čarou necelých 300 km severovýchodně od Tromsø a jmenuje se Alta.

Před cestou je třeba nakoupit zásoby a tak vyrážíme ze snídaně rovnou do sámošky. Nákupní škatule se postupně plní jeleními klobásami, naloženými rybami a olejovkami, pivem, arktickým chlebem, ovocem, zeleninou a dalším nezbytným proviantem.

Opouštíme Tromsø a máme dlouhou cestu před sebou. Volíme delší trasu po pevnině, přesto, že je delší (380 km). Případné čekání na trajekt by mohlo zkomplikovat situaci. Členité pobřeží s fjordy, zakusujícími se do pevniny, nás zpočátku odkloní na východ a až zhruba po 80 km se stočíme směrem k Altě. Dnes se budeme pohybovat v dosahu moře, jen jednou s ním ztratíme kontakt na delší dobu, když budeme přejíždět hřeben oddělující Altafjord. Pobřeží je členité a krásné. Kvůli četným mostům člověk za chvíli ztratí přehled, zda je na pevnině či na ostrově. Seat Arona je jakýsi pokus o crossover, což skýtá výhodu vyššího podvozku. Co chvíli toho využijeme a sjedeme ze silnice na pláž, když se nám to tam hodně líbí. Jelikož se nám to hrozně líbí dost často, tak cesta nepokračuje příliš závratnou rychlostí.

Odpoledne se dozvídáme, že naše Adélka se chystá na svět co nevidět. A skutečně si večer můžeme plechovkou piva připít na její úspěšné vkročení do života!!!

Období

24.5.2019

Statistiky

  • 19 fotek
  • 9 se líbí

Fototechnika

Canon EOS 50D

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Laponsko II: Moře na levoboku
Komentáře Přidat