Trek k Everestu aneb žena mezi životem a smrtí

Název

Trek k Everestu aneb žena mezi životem a smrtí

Popis

Tóri vypráví svůj příběh o klopotné 17-denní cestě z Jiri Bazar na Kala Patar a pak do Lukly, při které málem vypustila duši.

Pondělí 12.10. Den D
Odlet z Prahy byl naplánovaný na 18,40. Z práce jsem utekla v poledne, rychle a ve spěchu, abych se náhodou ve dveřích nesrazila se svým Compliance šéfem z Londýna. Popadli jsme se Zdeňkem své těžké batohy a vyrazili metrem a autobusem na letiště. Ládík už byl na letišti, všude chodí včas a přesně podle plánu. Buddy měl chvíli zpoždění, ale nakonec jsme se všichni šťastne odbavili. Po malé lahvičce Becherovky jsem byla méně vystreslá a nasedla do letadla British Airways do Londýna. Ještě vtipkuji, že bych tady mohla Jamese potkat. A on je skutečně tady! Oh, what a coincidence! Po prvotním šoku se rozhodnu, že ho dojdu pozdravit. Je překvapený stejně jako jsem byla já a nejdřív mně vůbec nepoznává, neb nejsem namalovaná, mám na sobě sportovní kalhoty a pohorky. Probereme spolu případ s ČNB, nedozvím se v podstatě nic nového, ale společenským konvencím jsem učinila zadost.
Ládík nám každému rozdal plán naší expedice. Byl jednomyslně zvolen vedoucím. O pokladníkovi ještě budeme jednat, ačkoli Ládík je i na tuto funkci připraven a má druhou peněženku na společné peníze. V létě ovšem byl pokladníkem na vodě a moc se neosvědčil...

Úterý 13.10. Hong Kong
Po 12 hodinách letu s Cathay Pacific jsme přistáli v HK. Musím říct, že let byl, ač dlouhý, velmi příjemný. Servis byl úžasný, každý jsme měli svoji obrazovku, kde byl výběr velkého množství filmů a rádií, takže nám to pěkně uteklo. Když jsme vystoupili na letiště v Hong Kongu, moc se nám líbil pohled z okna a litovali jsme, že se tu nezdržíme. To jsme ještě netušili... Našli jsme přepážku Dragon Air, abychom si zařídili další palubní vstupenky a požádali je, aby nám přendali zavazadla. Ochotná čínská slečna nám sdělila, že dnes do Nepálu nic neletí, že nám musí Student Agency zabukovat let na zítra. Toto sdělení v našich řadách vzbudilo paniku. Láďa volal slečně Holmanové ze Student agency, která nám zařizovala letenky, že to zkazila a aby zařídila nové letenky do Kathmandu. Komunikace trvala asi hodinu, než bylo skutečně jasné, že dnes neodletíme a Student Agency že nám nepomůže. Šli jsme na pasovkou, vyplnili formuláře k prasečí chřipce a ke své identifikaci. A pak se to stalo. Zatkli nám vedoucího expedice Láďu! Že prý nemá v pasu razítko z Londýna. Schengen ani Evropská unie jim tady nic neříká. Po menších peripetijích jsme našli svá zavazadla válet u pásu. Sedíme na letišti a čekáme, co bude. Vtipkujeme o komunistických káznicích a nucených pracích, ale do smíchu nám není. Nic moc pocit...

Středa 14.10. 01:00 a.m.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Ládika pustili, po hodinovém vyřizování máme letenky do Kathmandu (sice o den dýl, ale máme!) a bydlíme v hotelu v centru HK. Odvezla nás sem z letiště taxikářka, všechny 4 batohy nacpala do kufru, zajistila pružinou a s otevřeným kufrem jsme vyrazili. Vysypala nás na Nathan Road a okamžitě se na nás sesypali naháněči ponejvíce indického původu. Tahali nás do odporné pasáže, kde se povalovali dva feťáci a chodili hosté hodinových hotelů. Nakonec jsme se tu za 900 HKD (1 USD = 7 HKD) ve dvou dvoulůžkových pokojích ubytovali. A hned jsme vyrazili na večeři do místní levné restaurace. Bylo to vynikající! Buddy tam okamžitě našel nevěstu, nicméně je již sťastně ženat doma. Slečna se na něj pořád smála a plácala ho do ramene.
Pak jsme se trochu prošli nočníma uličkama. Je zajímavý, jak to tady žije i o půlnoci, jako u nás na Václaváku v pravé poledne.
Poznatek č. 1: Pasáky tu dělají, stejně jako v Praze, černoši.
Na závěr vycházky se nám ztratil Buddy. Nikomu nic neřekl a odešel sám do hotelu. To je teda materiál s jakým tady musím pracovat!

Čtvrtek 14.10. Hong Kong - Kathmandu
Využili jsme své nucené zastávky a prohlídli si HK. Na snídani jsme byli u McDonalda a pak jsme šli k moři. Mají tady krásně čisto, na ulicích je spousta uklízečů. Všude je krásná zeleň. Chvílema docela dost pršelo. Procházeli jsme uličkama, prohlíželi obchody. Hoši chtěli koupit něco z místních sušených delikates. Bohužel byly všechny strašně drahé. Nebo spíš bohudík, zřejmě všechno zboží tohoto druhu působí pozitivně na potenci, tak nevím, co by se po požití dělo! Ale nejspíš by se akorát podělali. Protože to všechno nepředstavitelným způsobem smrdělo! Pak jsme odbočili z hlavní Nathan Road a přišli jsme k tržnici. Odmítala jsem tam jít, abych náhodou neviděla na háku viset psa připraveného k vaření, ale naštěstí tam nic takového nebylo. Chvíli jsem se motala venku, hoši byli uvnitř, a hned se na mně nalepil nějaký místňák v tílku a pořád chodil za mnou. Byla jsem ráda, když mně Zdeněk vysvobodil.
Po 11. hodině jsme vyklidili pokoj, zašli na nepříliš chutný, zato však velmi předražený oběd, a šli na kafe do Starbucks na nábřeží. Tam jsme byli asi hodinu, bylo to moc příjemné. Kochali jsme se výhledem co to šlo, ale díky vlhkosti a mrakům nebyla viditelnost nic moc. Potkali jsme tam Polku se synem, byla moc příjemná. Prý se sem s manželem odstěhují z Vídně. Zřejmě bych tady taky mohla žít. Je to sice hlučná prádelna, ale docela příjemná.
Poznatek č. 2: V HK je minimum tlustých lidí, viděla jsem jich max. 10. Všichni jsou štíhlí, zvlášť mladé holky moc krásné. Co se těhotných týče, za dva dny jsem viděla čtyři, mimin asi pět. Prostředky na potenci zřejmě moc nefungují...
Přesun do Kathmandu přes Dhaku proběhl v pohodě, servis byl výborný, až na fakt, že jsme opět seděli v prostřední řadě a na prostředních sedačkách, což není nijak extra pohodlné.
V Kathmandu na letišti jsme poznali, co je to byrokracie. Už v letadle jsme vyplnili dvě bumážky, na letišti jednu o prasečí chřipce a ještě nějaké kontakty. Pak jsme stáli ukrutnou frontu, kdy já během minuty ztratila fotku na vízum. Ještě štěstí, že jich mám 8. U jednoho pultu od nás vybrali peníze a všechny papíry, u druhého countru nám chlap vízum podepsal. Ale trvalo mu to celou věčnost. Nejlepší funkci měl maník, který přidělával sešívačkou fotky na dotazníky. Ještě v letištní hale nás odchytil naháněč, zjednal nám taxi - mini bus Marutti a odvezl nás do hotelu Encounter Nepal. Bylo tam pusto-prázdno a tma, bez něj bysme asi ubytování nenašli. Nakonec nám po hlasitém hulákání otevřeli bránu a ubytovali nás. Pokoj pěkný, dokonce s TV a koupelnou. Zřejmě poslední záblesk luxusu před cestou do hor... Když jsme se vrátili, tak jsem se dozvěděla, že jsem nejspíš v hotelu Encounter Nepal už spala, když jsem byla v Kathmandu s rodičema.

Období

Statistiky

  • 172 fotek
  • 10 se líbí

Fototechnika

Canon PowerShot G5

Kategorie a štítky

Nastavení

Nahlásit album
Reklama
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Trek k Everestu aneb žena mezi životem a smrtí
Komentáře Přidat