Název

Šumava: Za příběhy a figurkami

Popis

Po pětatřiceti letech opět na místě činu, napadlo mě po příjezdu do Nových Hutí. Tuším, že se psal rok 1981. Kolem vyfrézované cesty se tyčily dvoumetrové kolmé sněhové stěny. Mrzlo, až praštělo a svítil úplněk, když jsme v pátek večer přijeli se spolužákem na podnikovou chatu táborského Palu. Vlastně to tehdy byla Jiskra Tábor. Měli jsme před sebou dva dny lyžování s kotvou kolem pasu na podnikové sjezdovce. Ale teď k té první šumavské postavičce, ke které se váže má vzpomínka.

V té době na Nových Hutích fungovala jediná hospoda, zvaná U Hluchého. Vedla k ní sněhová nora, ze které se vcházelo rovnou do výčepu. Ten Hluchý, to byl pan vrchní hluboce důchodového věku, který svému přízvisku nedělal ostudu. Myslím si, že hospodský Bedřich Rambousek ve Vesničce střediskové v podání Jiřího Líra okoukal své grify právě od tohoto barda. „Hospodo, pivo!“, byla naprosto zbytečná fráze. To hezky člověk vstal od rozpitého piva, došel za panem vrchním ke stolu štamgastů, poklepal ho po rameni, počkal, až se otočí, vztyčil dva prsty ve tvaru „V“ a zařval "Dvě PÍVÁÁÁ!" a šel si zase sednout. Tento úkon bylo ovšem nutno podniknout s předstihem, protože trvalo dalších 10 - 20 minut, než se sklenice piva před vámi objevila. Zahuleno tam bylo luxusně, protože výše sněhové pokrývky neumožňovala větrat. Alespoň to ale přebilo odér záchodků. Taky tam bylo strašně vedro, hlavně v dosahu rozpálených litinových kamen, které oranžově žhnuly zšeřelou zahulenou putykou do zátylků pivařů.

Na půli cesty mezi Novými Hutěmi a Horskou Kvildou leží uprostřed hlubokých lesů a slatí louka zvaná Zlatá studna, na které stávala sklářská osada. Příběh, kolem kterého vede naše dnešní trasa, se odehrál poblíž tohoto místa v roce 1950. Při jednom z přechodů hranic se čtyřčlenná skupina Kiliána Nowotného alias Krále Šumavy dostala pod palbu u můstku přes Teplou Vltavu nedaleko Františkova. Kiliánovi se podařilo uniknout, ale zbývající tři agenti se při ústupu dostali až na nedalekou mýtinu, kde na samotě Torfstich bydlela rodina Franze Pösla. Ten jim poskytl jídlo a pití. Během tří dnů byli zbloudilci pochytáni. Nedlouho poté byla, neznámo kam, odvlečena celá rodina Pöslova za to, že Franz neodmítl poskytnout pomoc. Hned druhý den byl odveden dobytek. Vše, co se dalo odnést, bylo rozebráno a ukradeno. Usedlost Torfstich byla srovnána se zemí, jako by tu ani nikdy nikdo nebydlel. Georg Orwell tento proces trefně nazval vaporizací.

Také další dostaveníčko se má odehrát uprostřed hlubokých lesů. Uhýbáme z cesty ze Zlaté studny do Zhůří a hledáme malou louku, která se nazývá Ranklov. V nevelkém stavení se tu v roce 1819 narodil obr Sepp. Hospodaří na malém políčku, ale to ho neuživí. Obři toho hodně snědí, a tak se nechává najímat na práce v lese nebo jako povozník, který dopravuje dřevo do místních skláren. Je to chlapík obřího vzrůstu, který vytrhne strom z kořenů nebo omráčí vola pěstí. Naštěstí je prý velmi dobrosrdečný a rád s kolemjdoucími slovo utrousí. Na lesní mýtině, kde jsme se s ním měli potkat, je ale liduprázdno. Sojka Práskačka, která zrovna letěla kolem, nám sdělila, že Sepp je pravděpodobně na pivu v hospodě na Horské Kvildě. Prý je nejen nepřehlédnutelný, ale jako výborný vypravěč i nepřeslechnutelný. Pije tupláky na ex, hovoří hluboce německy, směje se, až nádobí v kredenci řinčí a když bouchne do stolu, tak z něj lítají třísky!

Poslední příběh, ke kterému dnes směřují naše kroky, leží na severním úbočí Huťské hory. Vraťme se zpět do roku 1937, tehdy se Huťské hoře říkalo Knappenberg. Je odpoledne Štědrého dne a z Vídně do Prahy směřuje na pravidelné lince 16timístné osobní letadlo společnosti Air France s dvoučlennou posádkou a jediným pasažérem na palubě. Je jím státní návladní JUDr. Karel Flanderka. Let zpočátku probíhá standardně, ale počasí se zhoršuje. To, co následovalo je záhadou, která nebyla nikdy objasněna. Letadlo zřejmě zbloudilo a odklonilo se od původního lutzu. Nicméně je již kdesi před Prahou, když dostává příkaz ke změně kurzu o 180°. Navigace na Ruzyni zřejmě vyhodnotila chybně situaci, a v domnění, že letadlo již minulo Prahu, jej otočila zpět k jihu. Posádka dle příkazu mění kurz a vydává se vstříc Šumavské pustině. Co bylo podnětem k zahájení klesání se už nedozvíme. Možná zahlédli nějaká světla a domnívali se, že je to přistávací plocha? Nebo jim prostě začalo docházet palivo? Pamětníci z blízkých obcí vyprávěli, že slyšeli hluk nízko letícího stroje, viděli dokonce v mlze světla a světlice vystřelené z aeroplánu a pak se ozval výbuch. Druhý den, na Boží Hod, byly nalezeny v lese poblíž Zhůří trosky letadla a tři oběti.

Nastavení