Šumava: Krajem Králováků
Špičák s Jezerní Horou - Jako památka na Králováky zůstává pojmenován hraniční les/prales – Královský hvozd, ležící na území ohraničeném Úhlavou a státní česko-bavorskou hranicí.  Nejvyššími vrcholy jsou Jezerní hora, Svaroh, Kokrháč, Ostrý, Špičák. Leží na něm Černé a Čertovo jezero, Bílá strž.
K Chatě na Pancíři míří tato retro-lanovka. V restauraci jsme byli jediní hosté. Dali jsme si kafičko a pokračovali po staré Světelské neboli Výšinné cestě směrem na Můstek.
Nový brunst a Javorná - Na vrcholu Pancíře se nám otevírá pohled k východu. Vyžďářená louka pod námi se jmenuje Nový Brunst. Jak to u podobných šumavských luk bývá, má sklářskou minulost. Sklárnu tu v roce 1829 postavil Johann Baptista Adler. Rozvětvená rodina Adlerova provozovala kolem 20 hutí po celých Čechách (včetně Těchobuze na Mladovožicku).  V té době se Johann Baptista Adler ovšem potýkal s finančními problémy a nepodařilo se mu investici ustát. Již po roce ji od něj odkoupil Johann Georg Ascherl, který pokračoval ve výrobě zrcadlového a tabulkového skla po zbytek 19. století. Provázely ho však těžkosti jiného druhu. Do roku 1900 sklárna třikrát vyhořela. Za první republiky byl Nový Brunst čile fungující obcí, ovšem s nefunkční sklárnou. Po odsunu Němců, v roce 1946, zanikl.
Pancíř je hora tří řek. Na západní straně pramení Úhlava, na východní Křemelná a na jižní Řezná.
Zastavujeme se na odpočinek u ohníčku u Tomandlova křížku.  Jsme zmožení představou, že cestu pralesem z Pancíře na Můstek osobně prosekal sám sv. Vintíř. Spíše ale ne.
Zrovna tu vytáčí piruetu baletka v zelených šatech s volány.
"Pamětníci" tvrdí, že se Výšinná cesta využívala už v době Keltů.
Zleva se otvírá pohled na Královský hvozd a za ním se v druhé řadě tyčící Velký a Malý Javor.
Vyhlídka pod Můstkem. Směr jihovýchod - Boubín vykukuje vlevo,  vprostřed Sokol, Poledník a Ždánidla se zařezávají do Habru v popředí.
Pohled západním směrem přes úbočí Jedlové na Javornou se zásekem vprostřed, za ní vykukuje Sedlo. Nejvyšší zuby na obzoru jsou Ždánov, Javorník a Královský kámen. Vpravo před nimi asi Vysoký hřbet?
Hraniční hřeben končí Velkým Ostrým. Za ním v hloubce německé strany vykukuje Hohen Bogen.
Jsme na Můstku, nejvyšším bodě pancířského hřbetu. Bývala to slavná lyžařská chata s věží vysokou 18 m. Lehla popelem v roce 1995. Dolů k Hojsově Stráži vedla stará sjezdovka, jež byla otevřena v roce 1956 a uzavřena v roce 1992. Konaly se zde sjezdařské závody. Nýrská přehrada na řece Úhlavě byla zbudována v 60. letech 20. století. Slouží jako zásobárna pitné vody pro Klatovy, Plzeň a Domažlicko.
Poslední pohled na Královský hvozd a na Ostrý, tentokrát z Jižní stráně.
Klesáme a noříme se zpět do lesa. Pokračujeme k Prenetu. Míjíme nohu šumavského obra - Seppa Rankela.
Prenet pochází z německého Brennet, což znamená Žďár. vedla tudy obchodní cesta z Čech do Bavor. Z pramene sv. Walburgy vyvěrá léčivá voda. V roce 1765 byl zdejší poustevník Ondřej Weber zavražděn absolventem jezuitské koleje v Klatovech.
Kaple sv. Kunhuty Lucemburské pochází  z roku 1408. Nechali ji postavit bratří Bohuslav a Racek Janovští z Rýzmberka. Při ní stála poustevna. Prvním placeným poustevníkem byl jakýsi Matyáš de Woznjacek. Uvnitř by měl být oltář z roku 1687, který se podařilo zachránit. Současná podoba je z roku 1795. Po odsunu Němců v roce 1946 kaple chátrala. V roce 2009 byla kaple po opravě znovu otevřena. Byl zrekonstruován oltář a vrátila se sem i ztracená kopie obrazu sv. Kunhuty. Vedle kaple je zrekonstruovaný objekt, který býval králováckým dvorcem.
Po cestě dolů, k Hojsově Stráži, se necháváme okouzlovat podzimní přírodou.
...
Že bych tu už někdy byl?
Bodlák obecný?
...
Kostel sv. Wolfganga v Zelené Lhotě.
Hamry bývala jedna z devíti králováckých rychet. Kostel Panny Marie Bolestné se hřbitovem, kde není bída o místo. Nesmíte ale chtít hrob na rovině.
Stoupáme do Královského hvozdu. Pod námi Hamry a nad ním Pancířský masiv s Můstkem a Prenetem, odkud jsme právě přišli.
Naší poslední zastávkou je Bílá strž. Divoká soutěska Bílého potoku.
Potok je v těchto místech nejprudší a tvoří kaskádu. Na její nejvyšší schod v nastupujícím večerním šeru hledíme.
Konec - Už toho máme plné nohy. Dnešní vycházka byla dost výživná. Tma na krku a Tóri začíná být nervózní. No jo, už jdu! Za světla to už asi nestíháme, ale třeba v Královském hvozdu stopneme nějaké auto. Že nemožné? Ani ne :-)
P.S. - Trasa vycházky.
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
- zrušit filtraci.

Odstranění fotek a videí z alba

Vyberte všechny fotky či videa, které chcete smazat a potvrďte akci.

Název

Šumava: Krajem Králováků

Popis

Dnešní výšlap vede přes Pancíř na Můstek a Prenet. Z Prenetu sestoupíme do Zelené Lhoty, kde překročíme řeku Úhlavku. Královským hvozdem se navrátíme zpět do Špičáku. Většinu dne budeme z výšky shlížet na historické královácké území mezi Špičákem, Pancířem, Hamry a Zelenou Lhotou.

A co že ti Králováci byli zač? Převážně šumavští Němci, kteří podobně jako Chodové hlídali státní hranici.

V nižších polohách Šumavy určitě žili již v 11. století. Od 12. století osídlili do té doby odlehlé končiny vyšších šumavských poloh. Mimo ostrahy hranic dohlíželi na bezpečnost stezek z Čech do Bavor. Byli hrdí na svou historii a na svůj stav. Měli pocit panské nadřazenosti. Břetislav I. je roku 1040 osvobodil od daní a poplatků, odměnou za pomoc v boji proti bavorskému králi Jindřichu III. Černému. Byli podřízeni přímo českému králi. Výsady jim znovu potvrdila i Eliška Přemyslovna v roce 1314. V roce 1617 je obdrželi písemně od krále Matyáše. S nelibostí nesli, když v roce 1848 byli osvobozeni od poddanství všichni obyvatelé Čech a oni částečně ztratili svou výjimečnost. Od roku 1850 přestalo královácké území oficiálně existovat.

Králováci měli dědičná práva: volit si rychtáře, lovit zvěř, těžit dřevo, vařit pivo, pálit kořalku, lovit na svých pozemcích a chytat ryby.

Živili se sklářstvím, těžbou dřeva, dřevovýrobou a papírnictvím. Žili ve svobodných dvorcích (freihofech) kolem devíti rychet: Svatá Kateřina (dnes část Chudenína), Hamry, Hojsova Stráž, Javorná (Seewiesen), Zhůří (Heidel), Kochánov, Nové Stodůlky, Staré Stodůlky a Stachy.

Jejich dvorce bývaly kamenné s roubeným vrškem. Převislé prkenné střechy zatížené balvany vytvářely ve štítu dřevěnou pavlač. Střechu zdobívala zvonička. Součástí bývala i kaple. Zvonilo se ráno, večer, při úmrtí, nebo za špatného počasí. Každý dvorec měl jméno podle majitele Berghof, Tomandlhof, …

Všude, kde žili, se v krajině objevují „umrlčí prkna“. Bylo na něj vyryto nebo vypáleno, kdo na tomto prkně ležel + jméno a příjmení, datum narození a úmrtí a svatý veršík. Sloužily k uložení nebožtíka během dlouhé zimy. Poté se instalovaly v krajině podél cest v blízkosti statku pod stromem vedle křížku.

Vzezřením se odlišovali od ostatního obyvatelstva. Měli svůj kroj s plstěnými klobouky se širokou střechou a pentlemi. Ženy nosily šátek, překřížený na zádech. V současné době funguje spolek Šumavští Králováci, který navazuje na dávné tradice.

O tom, že nebyli vždy vnímáni bezvýhradně kladně, se mohli dočíst návštěvníci Šumavy v turistickém průvodci T. Cimrhanzla z roku 1878:
Horní a Dolní Eisenstrass (Hojsova Stráž) tvoří jednotlivé selské statky, takzvané statky „králováků“ nebo „dvořákův“ … Pozemky statků jdou obyčejně od vrchu až do údolí dolů a jsou z nahromaděného kamení udělanou zdí od sousedního statku odděleny. Statek králováků nalézá se obyčejně uprostřed majetku, kdežto malé chaloupky chalupníků všude roztroušeny jsou. Chalupníci tito jsou pravými nevolníky sedláků a musejí za byt a užívání malého kousku pole a louky po celý rok i s rodinou svou při statku pracovati … Velká část těchto dvořáků, kteří do dnes v paměti mají bývalá práva, a proto do dnes na sobě si zakládají, schudla nesmyslným prodáváním a kácením lesů. Obyvatelé tito jsou sice skromní a dobrosrdeční žijíce v spokojenosti ve svých horách se svými českými sousedy. O návštěvu škol málo dbají, za to však hledí každý, by již od mládí přivykl šňupání zvláštního tabáku Brisil zvaného, který si každý sám připravuje (máslo, vápno nehašené a rozetřené sklo, k tomu přidá něco čpavkové vůně). Barevná sklenička na tabák, u spodků kožených nůž a vidličky, nesmějí již ani výrostkům chyběti. Po prvním pozdravení nabízí ti již každý sklínku svou, bys klepnutím hrdélka na ruku vyrazil si z ní šňupec. Silným šňupáním tak ostrého tabáku naběhne nemálo každému nos a zohyzdí mu obličej. Zeny zase mají dědičné vole a jsou taktéž ohyzdné. Zvláštní zdrženlivosť ku každému cizinci zabraňuje nám, abychom dopodrobna poznali jeho spůsoby života, avšak poznáme některé na cestách svých, tak např. užívání prken na mrtvoly … Takto prkna pomalovaná nalézáme všude … činí nám nemilý dojem; zdá se nám jako by zbytky rakve byly po celé krajině roztroušeny …

Období

27.9.2015

Statistiky

  • 28 fotek
  • 8 se líbí

Fototechnika

Canon EOS 50D

Kategorie a štítky

Nastavení

Veřejné album

Vidí všichni lidé.

Přístupné pouze pro 18+

Vidí pouze lidé, kteří potvrdí svou plnoletost pro zobrazení obsahu 18+.

Skryté album

Vidí pouze lidé, kteří znají přesnou adresu alba.

Uzamčené album

Vidí pouze lidé, kteří zadají kód, který nastavíte.

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí...

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu

Také album můžete sdílet

Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Šumava: Krajem Králováků
Komentáře Přidat