Název

Šumava: Debrník přes Ruckowitzberg a Polom

Popis

Jako nejvýznačnější vrcholy v dosahu Železné Rudy jsme vyhodnotili Ždánidla, Ostrý a Debrník alias Plesnou. První dva jsme navštívili v předchozích dnech a třetí máme na programu dnes. Celou noc pršelo, takže to s dnešním plánem nevypadalo příliš optimisticky. Během dopoledne se ale počasí umoudřilo. Odpoledne už panovalo ideální chodecké počasí. Zvolili jsme trasu po bavorské straně a během cesty asi 20x přešli do Bavor a zpět.

Dnes si již těžko představit, že před třiceti lety existovala pouze česká Šumava, a to ještě spíše jako ohlodaná kost, do které bylo zakousnuto pohraniční pásmo a vojenská palebná rejdiště. Dovolil bych si v této souvislosti parafrázovat starou píseň Slávka Janouška, že vlastně "Vůbec žádná bavorská Šumava není, dyť i ti Bavoráci, dyť je to všechno vymyšlený". Pro mě bavorská Šumava neexistuje ani dnes, už to zase jen jedna veliká Šumava a rozdíl obou stran je pouze v tom, že severozápadní svahy jsou poněkud zabydlenější než ty jihovýchodní.

Díky drobné nepozornosti v navigaci jsme zařadili na program výletu vrchol Ruckowitzbergu. Pohled na Debrník je z tohoto místa víc než působivý. Krátké podzimní odpoledne nás dosti limitovalo. Museli jsme oželet odbočku na vrchol Velkého Falkensteinu, ač nám scházelo pouhých 1,3 km a 40 výškových metrů. Cesta zpět do Rudy nás svedla nejprve do Vlčích jam a poté vyvedla na vrchol Polomu. Do hotelu Ostrý, který byl naší základnou, jsme dorazili opět za tmy. Poslední kilometr jsme absolvovali jako obvykle s čelovkami.

Nastavení