Název

Ostrovy doktora Kuppelweisera aneb BriJurský park

Popis

Souostroví Brijuni čítá patnáct ostrovů. Leží nedaleko Puly, ale nejrychleji se na ně dostanete z Fažany. Od římských dob zosobňuje luxus pro horní společenská patra. Běžnému člověku je dodnes obtížné se sem podívat. Když už se mu to nakrásně podaří, tak mu stejně místní správa dá najevo, že je tu nevítaný element.
Koncem 18. století koupil souostroví tehdejší rakouský magnát a ředitel Vítkovických železáren, pan Kuppelweiser, a proměnil ho v luxusní lázeňské letovisko pro evropskou honoraci. Ani jugoslávští komunisté nestáli o to, aby sem proudily lidové masy. V roce 1947 opanoval jeden z ostrovů sám Nejvyšší Soudruh Tito a nechal si tu vystavět letní prezidentskou rezidenci. Situaci moc kupodivu nezlepšil ani rok 1983, kdy bylo souostroví vyhlášeno chorvatským národním parkem. V současné době se noví investoři snaží na Velkém ostrově obnovit zašlou slávu Kuppelweiserova impéria. Restaurují původní hotely a opět chystají otevřít resort pro zámožnou evropskou klientelu. Pro potěchu boháčů zde byla založena zoologická zahrada, golfová hřiště a botanický park.
Že by běžní turisté opět ostrouhali? Už to tak vypadá, že jo. Aby po ostrově nikdo nekontrolovaně necoural, tak správa parku vymyslela řešení. Milé turisty naloží do malovláčku a proveze je po položené koleji. Samozřejmě, že pouze po malé části Velkého ostrova a je jistota, že se nikdo z vytyčené trasy neodchýlí ani o milimetr. Jak se ale vypořádat s malými jachtami, které by chtěli u ostrova zakotvit? Kotvení u Velkého ostrova je mimo přístav zakázané a poplatky v přístavu pekelně vysoké. Výletní a soukromé lodě přistávají pouze u Malého ostrova.
Před chvilkou jsme se s Tóri nalodili spolu s dalšími deseti pasažéry na malou výletní bárku ve Fažaně. V uctivé vzdálenosti jsme obkroužili opuštěné břehy Velkého ostrova. Za celou dobu plavby jsem neviděl na plážích živou duši. Sem tam nad koruny stromů vyčuhuje vojenská hláska nebo se nad pobřežními útesy tyčí maják. Poté jsme zamířili k Malému ostrovu, kde budeme moci na několik hodin vystoupit na břeh. Před vstupem nás jednotlivě evidují a odpočítávají. Musí být jistota, že kdo přijel, taky odjede. Že se tu večer nikdo nezapomene ani neukryje. Konspirativně přemýšlím, proč to dělají? Třeba soudruh Tito stále žije, oni ho tu vězní a pouštějí ho ven až za soumraku? Kráčím po přístavním molu a konspiruji dále. Maně si vybavuji scény z dvou kultovních filmů. "Ostrov doktora Moreaua" a "Jurský park". Proč právě tyto dva filmy? Především se odehrávaly na ostrovech, kde není běžný turista vítaným hostem. Po setmění se tam dějí věci a cesta zpět není samozřejmostí. Ponořen do těchto chmurných představ vstupuji na kamenný břeh Malého ostrova. "Ostrovy doktora Kuppelweisera aneb Bri-Jurský národní park", napadá mě parafráze názvů obou výše zmíněných filmů a lehce mě při tom zamrazí v zádech.
Poté se rozhlédnu kolem a užasnu. Jé, tady je krásně! Kolem Malého ostrova šplouchají tmavomodré vlny, nad hlavami poletuje několik racků, větřík příjemně povívá kolem, z blízké restaurace voní ryby, odněkud zahýká osel. Tady si teď budeme užívat tři krásné koupácké hodiny, než nás loď odveze zpět do bezpečí na pevninu

Kategorie a štítky

Nastavení