Název

Mladovožicko - Cesta kolem Polánky do Vodice

Popis

Pokud se z Mladé Vožice vydá cyklista východním směrem, musí počítat s tím, že bude muset vynaložit zvýšené úsilí. Výjezd na Českomoravskou vrchovinu prověří momentální formu. Zvýhodněn bývá ten, kdo se stihne kochat míjející malebnou krajinou. Pokud se cestou párkrát zastavíte pod záminkou focení, stává se z 6-kilometrové vrchařské prémie lehké výletní stoupáníčko.
Pravá odbočky za Žahourovým rybníkem vede na silničku k Radvánovu a k Rodné. V půli kopce zavadí cesta o kraj Radvánova a po dalších třech kilometrech se přehoupne přes horizont k Rodné. V pozadí se objeví les "Polánka" s vysílačem Batkovy. Rodné se tentokrát vyhneme vlevo. Pro změnu zamířime opět do kopce, ale už posledního. Dalších šest kilometrů vede cesta nahoru a dolu kolem severní a východní hrany lesa. Těsně před Domamyšlí zahneme na Babčice a Vodici, kde je náš cíl.
Ves Vodice se stejnojmenným zámkem leží poblíž východní hrany Poláneckého lesa a zároveň na západní hraně Českomoravské vrchoviny ve výšce kolem 600 mnm.

Dlouhá staletí byla Vodice jednou ze svobodnických obcí. Liberálního přístupu se těšilo i několik chráněných židovských rodin, tzv. Schutzjuden. Koncem 18. století zde žili 3 sedláci, 8 chalupníků a 3 židovská chráněné rodiny. Sedláci a chalupníci byli zemědělci, židé provozovali obchod, vinopalnu, koželužnu a řeznictví.

Po původní dřevěné tvrzi z druhé poloviny 14. století nezůstaly žádné stopy. Počátkem 15. století je zmiňován šlechtický rod, který ve Vodici sídlil. Konkrétně jsou uváděni Bohuslav (1414 – 1432), Lev (+1460) a Zdeněk z Vodice (1462). Od nich zřejmě koupil ves Jindřich z Hrádku (+1566) a vystavěl ve vsi kamennou tvrz. Jeho dcera Markéta se provdala za Jana staršího Smrčku z Mnichu.
V roce 1612 nakrátko skoupil okolní vsi a tím i Vodickou tvrz Zikmund Kunrád Vrchotický z Loutkova, který už v roce 1615 vše odprodal Janu staršímu Vratislavu z Mitrovic. Augustin Sedláček o něm píše jako o dobrém hospodáři, který zdejší tvrz rozšířil na zámeček a zvelebil. Po jeho smrti postupně dědili Vodice jeho tři děti – Barbora Albertina, Eva Polyxena a syn Zikmund. Dluhy posledně jmenovaného vedly k soudní obstávce a k prodeji Vodice Jaroslavu Felixovi Odkolkovi z Újezdce v roce 1697.
V 18. století šla Vodice z ruky do ruky, až nakonec se v roce 1766 skončila v rukou Františka Deyma, který nevyhovující tvrz přestavěl na barokní zámek. Stavba se protáhla až do začátku 19. století. Zhruba v této podobě se zachoval dodnes. Od 60. let minulého století byl zámek postupně devastován zamědělským družstvem. V roce 1995 byla nemovitost vrácena původním majitelům, kteří ho vlastnili do roky 1917. V roce 2005 postihl zámek rozsáhlý požár, který kompletně zničil střechu. V tuto chvíli je zámek z nejhoršího venku. Střecha je sice nová, ale zdaleka není vyhráno.

Jednopatrový zámek má dvě nestejně dlouhá křídla. V nádvoří je arkáda s balkonem. Pravé, křídlo je zakončené kaplí sv. Vavřince. Nad vjezdem je litinový erb. Původní slohově výrazná fasáda je zakryta současnou strohou omítkou. Mohutné zdivo kamenné tvrze bylo částečně ponecháno při zámecké přestavbě a tvoří základy objektu.
Před zámkem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, proti zámku socha sv. Judy Tadeáše. Obě pocházejí z doby po r. 1750.

Kategorie a štítky

Nastavení