Název

Bylo nás pět (na Vltavě)

Popis

Již se stalo dobrým pravidlem, že se poslední červnový týden vydáváme napospas říčnímu živlu. Expedice je i tento rok složena ze zkušených vodních harcovníků. Velký dík patří zapáleným organizátorům, Láďovi a Honzovi. My ostatní, tzn. Jarda, Mirda a Zdeněk(já), se spíše vezeme a tyjeme z plodů jejich několikaměsíčního organizátorského úsilí. Letos byl za cíl našeho plutí zvolen horní úsek Vltavy nad Lipnem. Trasa vede z Horní Vltavice do Nové Pece. Pro proplutí chráněným úsekem Šumavy od Soumarského mostu po vesničku Pěkná bylo nutno, aby Láďa již v dubnu vyřídil povolenky od správy národního parku. Na vodu se většinou přepravujeme vlakem. V souladu s touto zvyklostí jsme se sešli 25. června před polednem na Hlavním nádraží v Praze. Konečnou stanicí je Lenora.
Člověk by očekával, že s léty přichází rozvaha a rozum, ale není tomu vždy tak. Kritický bývá přepálený start, což se stalo i letos. Cestu do Lenory se dvěma přestupy jsme absolvovali se slušným nasazením. Drobná chybička se vloudila na prvním přestupu v Plzni. Místo vlaku ve směru do Strakonic jsme sedli do soupravy, vypravené do Klatov. Nenechali jsme se tímto drobným přehmatem vyvést z míry, vrátili jsme se nejbližším spojem a další pokus už byl v pořádku. Po 7 hodinách strávených na dráze nebo v její bezprostřední blízkosti jsme vystoupili v Lenoře.
Postavili jsme v kempu stany a vydali se do nejbližší restaurace svlažit hrdlo. Čas hezky plynul v družné zábavě. Jarda slavil narozeniny, tak nám ze společného banku poručil několik kořalek. Ze štítu vedlejší chalupy na nás vlídně pomrkávalo růžové srdce rajských slečen z nočního podniku. Někteří odpadli dřív, jiní padli do stanu až za ranního kuropění. Je pravdou, že letitý organismus snáší nápor konzumace a ohnivých dišputací hůře, než tkáň mladého hejla. O tom se pravidelně přesvědčujeme druhý den dopoledne, když vyhodnocujeme klady a zápory předchozího večera.
Ráno nás šofér z půjčovny lodí Votus naložil do auta a spolu se dvěma kánoemi, jedním kajakem a dalším vodáckým materiálem dovezl do Horní Vltavice. V místním non-stopu jsme domluvili strategii pro dnešní den a vyrazili na vodu. Hned ve druhé zatáčce jsme se s Jardou vyklopili. Potřeboval jsem totiž vyzkoušet vodotěsnost nového mobilu a doufám, že i foťáku, SONY XPERIA. Odpoledne jsme úzkým korytem spíše přidrncali než spluli zpět k postaveným stanům do Lenory, Za zmínku ještě stojí zmizení Ládi, který, námitek nedbaje, zamířil v kajaku do náhonu elektrárny. Nikdo neví, jak se z této pasti dostal, protože nám to sám nebyl schopen kloudně vysvětlit.
Druhá kratší etapa vedla z Lenory na Soumarský most. Předpověď počasí nevěstila nic extra. Obloha byla šedivá a od rána drobně krápalo. Vody v korytě je stejně jako včera pomálu a kamení o to víc. Nicméně okolí je nádherné a cesta proběhla v družné vodácké zábavě. Během plavby mě zlovolná větev připravila o oblíbený klobouk. I přes vynaložené úsilí se ho již nepodařilo najít.
Jen jsme v kempu postavili stan, začalo lít jako z konve. Sedět v hospodě od oběda do zavíračky by nebylo moudré, tak jsme vyrazili vlakem do nedalekých Volar. Počasí se během desetiminutové cesty umoudřilo a město nás překvapilo svou přívětivostí a malebností.
Po návratu zpět jsem navštívil sousední Soumarské rašeliniště. Zhruba hodinová vycházka vedla převážně po dřevěných lávkách zakrslým lesem a rašelinovým územím. Pak jsem se připojil ke kamarádům a v následné vodácké rozpravě jsme vydrželi skoro do půlnoci. Se zavíračkou jsme se spořádaně odebrali na kutě před zítřejší náročnou vodáckou etapou. Jen jsme ulehli, spustila se bouřka a opět průtrž mračen. Teprve ráno jsem si uvědomil, jaké štěstí nám napršelo. Přes noc stoupla voda o 15 centimetrů, což znamená, že průjezd národním parkem budeme dnes moci absolvovat bez odborného doprovodu. S včerejším stavem hladiny by to bylo nemožné.
Přesně v 9:00 nasedáme do lodí a vyrážíme. Průjezd šumavským údolím je nádherný. Řeka se klikatí skrz louky a lesy. Voda rychle plyne kolem zarostlých břehů, za nimiž se zvedají oblé šumavské kopce. Míjel jsem rozkvetlé plochy a vzpomněl jsem si bezděky na slavný nápoj mého studentského mládí, "Šumavské bylinné", 1 litr za 12 Kč. Poprvé v životě jsem jel na kajaku a moc jsem si to užíval. Fotil jsem, kdykoliv se mi zlíbilo. Asi se třemi povolenými přestávkami jsme absolvovali placený chráněný 15-kilometrový úsek. Po výjezdu z parku se řeka zpomalila a před Lipnem přestala téct úplně.
Ve tři odpoledne jsme dorazili do Nové Pece a to je konec naší letošní vody. Všichni přežili v relativním zdraví a těšíme se, co Láďa s Honzou vymyslí pro příští rok! Všechny vodáky z plna hrdla zdravím: Ahóóóóój!!!

Kategorie a štítky

Nastavení