Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Moje poťouchlé fejetony, eseje a cestopisy naleznete zde. Vítejte a buďte tu jako doma!


reklama

45 fotek, 15.6.2017, 68 zobrazení, 126 komentářů
Čt 15.6.2017 - Baga Gazrin Uul
40 fotek, 14.6.2017, 79 zobrazení, 131 komentářů
St 14.6.2017 – Ulaanbaatar
Z Prahy odlétáme v úterý po poledni s Aeroflotem. Během letu je zakázána konzumace alkoholu a kouření. Rusové vědí, co tím zákazem sledují. Vynášet ze samaljotu opilé oligarchy v objetí s ještě opilejšími mužiky není práce pro krásné subtilní letušky ve světle červených uniformách.
Co se naší cestovatelské skupiny týče, nazval bych ji diplomaticky vyzrálou. Patříme v ní totiž spíše k mladším. Mimo mě a Tóri z Prahy odlétají také: Tonda - náš velitel, který skoro všude byl, elévka Dáša, která umí zkrotit koňa, možná i toho na houslích morin khuur, Pavel – zachmuřený samuraj z Brna, Petr –usměvavý archeolog a proutkař, Jirka – ke všem cypovinám talentovaný Slezan, neposedná Majka, zjevující se nečekaně v úhlu záběru, Věra, která se svými holemi zdolá jakoukoliv horu, blonďatá fotografka Eliška, která ztrátí po cestě paměť a její tisková mluvčí Jana, která má jazyk ostrý jako meč, kterým sebe a ji ze všeho vykecá. V Moskvě se k nám ještě přidá slovenský lékařský triumvirát, který mezitím přiletěl z Vídně. Marián, který se umí nechat vláčet koněm, jeho manželka Lubica, která pro změnu umí dobře nakupovat, a Zuzka, druhá nejmladší účastnice výpravy, která si nás všechny podmaní svými krásnými rovnátky.
V letadle jsem se nevyspal a dobře jsem udělal. Noc byla krátká, protože jsme letěli proti proudu času. Vychutnal jsem si úsvit nad jižní Sibiří. Údolí zalitá bílou mlhou proklátá říčkami klikatě stékajícími z hor. Když jsme přeletěli pohoří Sajany, objevila se pod námi hladina jezera Hovsgol. Poté zelená přešla v hnědou a vše se rozjasnilo. Začínáme klesat, dole vidím první jurty a pak komandír navedl náš samoljot na přistávací dráhu Čingischánova mezinárodního letiště Ulanbátar (UB).
59 fotek, říjen 2008 až květen 2017, 80 zobrazení, 154 komentářů
Pokud je hezké počasí, máte čas a náladu, pak je Curych to pravé místo, kde si užít volný den.
1 fotka, 4.6.2016, 68 zobrazení, 20 komentářů | Soutěž: ZOO
Láska 11
1 fotka, 4.6.2016, 186 zobrazení, 10 komentářů | Soutěž: Láska
70 fotek, loni na jaře, 107 zobrazení, 200 komentářů
Pro závěrečnou kapitolu našeho 2-týdenního putování Říší středu jsem vymetl rohy a prohledal koš. Čím se vyznačuje toto album? Ničím konkrétním! Je to Pal-Mal obrázků, které byly na začátku z různých důvodů vyřazeny nebo dosud nenašly uplatnění. Zobrazují Číňany v různých běžných situacích. Přemýšlím, že by se sem hodila definice Číňana. Sám jí nevymyslím, tak se nechám poddat.

Ottův naučný slovník popsal před 100 lety Číňana takto: „Holí se od roku 1644 až na chochol na temeni, jenž splétá se v dlouhý cop, splývající volně po zádech. Přívrženci Lao’c nemají copu. Cop sám jest tenký a proto splétají jej Číňané hedvábím. V čas smutku nechávají se i vlasy plně růsti. Vousy mají slabé, rovněž černé, pod nosem a chmýří na bradě, dlouhé kníry jsou znakem dospělých.“

Současní Číňané se od uvedeného popisu liší. Hlavu si většinou neholí a cop nosí vyjímečně. Na neutěšené kvalitě vousů se od doby vydání tohoto hesla v Ottově slovníku moc nezměnilo. Mají některé zvyky a způsoby, kterým se našinec diví, ale v zásadě si na ně během několika dnů zvykne a přijdou mu normální. Třeba srkavý a mlaskavý způsob stolování, hlasité čištění krku, podobně upřímné odplivnutí můžů a žen kdekoliv, běžná manželská výměna názorů zvící hádky, absence plín u dětí, které nahrazuje otvor v oděvu, ... Myslím, že člověk není schopen nestranně hodnotit zvyky a mentalitu jiného civilizačního okruhu bez subjektivní zaujatosti. To jsem si uvědomil a snažil jsem se být spíše pozorovatelem než hodnotitelem. Co z toho vyšlo?

Jsou to civilizovaní příjemní pracovití a skromní lidé, kteří vědí (nebo si alespoň myslí, že vědí), kam směřují. Dokáží nejen budovat, ale i udržovat své hmotné statky v provozuschopném stavu. Národ, který existuje více než 4000 let, má vlastní vesmírný program a stará se o svou historii (ačkoliv sem tam tendenčně), si nedovoluji nazvat rozvojovým.

Další vlastnost, kterou jsem si u Číňanů uvědomil, je nekonfliktnost. Během naší cesty jsem se všude cítil zcela bezpečně. Za celou dobu jsme se nedostali do většího sporu a vždy obě strany rychle směřovaly ke konsenzu. Když jsme potřebovali pomoc nebo radu, tak se nám jí dostalo. Nutno ovšem poznamenat, že jsme se pohybovali hlavně ve velkých městech, navrch turisticky zajímavých. Venkov jsme vlastně skoro neviděli.

Aby mé pozorování bylo vyváženější, předkládám několik oblastí, kde jsem se necítil konfortně? Určitě to bylo v komunikaci. U starých lidí bych to pochopil, ale ani mladí lidé nehovoří cizími jazyky. Ve škole je k tomu nevedou a připadá mi, že to ani není příliš od státu chtěné. Číňané jsou zřejmě dobře manipulovatelní propagandou. Příliš nechápou, co je svoboda, a ani po ní moc netouží. Zřejmě ji většinou k životu moc nepotřebují.

Objevil jsem tady pro sebe něco, co možná druhým přijde banální. Že totiž komunisté (kdekoliv na světě) jsou velmi dobří obchodníci s budoucností. Prodávají něco, co teď sice ještě není, ale když budeme všichni táhnout za jeden provaz (a nebudeme držkovat), tak to společně vybudujeme. Oni neříkají, že je vše v pořádku. Oni předestřeli jasné zítřky, pro které stojí za to leccos obětovat. Trochu se sehnout, shrbit, teď být "trochu" nesvobodný, to přece za to stojí! Budoucnost všechno odříkání vynahradí a vytyčená cesta k ní je na tuti správná! Na Stranu je spolehnutí, Strana je neomylná!

Dost už mudrování a planých řečí. Pojďme se vrhnout do toho avizovaného Pal-Malu, abychom si obrázek dnešního Číňana na konkrétních situacích dotvořili a s Čínou a jejími obyvateli se důstojně rozloučili!
31 fotek, červen 2016 až duben 2017, 62 zobrazení, 79 komentářů
Chrám Nebes (čínsky Tiantan) je největší zachovalý komplex obětních chrámů v Číně. Leží na jihozápadě centrálního Pekingu.
38 fotek, červen 2016, 69 zobrazení, 136 komentářů
Naše velká okružní cesta Říší středu skončila. Kosmickým rychlovlakem jsme se vrátili do výchozího bodu, ze kterého jsme před deseti dny vyrazili. V Pekingu se už zhruba vyznáme a víme, že je v něm hodně co objevovat. Libor s Veronikou nás naučili, jak efektivně používat metro. To je jeden z nutných předpokladů pro úspěšné objevování čínské metropole.

Chystáme se navštívit několik zajímavých veskrze čínských expozic: Pekingskou zoo, Císařskou astronomickou observatoř a Přírodovědné muzeum.

Na střeše jedné z nich potkáme krajany, první Čechy po 14 dnech, kteří tu pracují na ambasádě. Při rozhovoru s nimi se dozvíme, že sem moc našinců nejezdí. A když sem přeci zavítají, tak jde spíše o pracovní pobyty. Zdejší společnost je prý poměrně rozkastovaná. Nepsaná pravidla společenského chování zapovídají členovi nižší kasty oslovit člena vyšší kasty. Co určuje toto společenské vymezení jsem se nedozvěděl. Bude to úspěch? Nebo peníze? Nebo červená legitimace? Nebo původ? Nebo inteligence? Nebo všechno dohromady?
29 fotek, 2.6.2016, 45 zobrazení, 37 komentářů
Celou noc bylo slyšet déšť a ráno jakbysmet. Černé mraky visí až na zem. Už prší třetí den, takže výlet do starověku je znamenitým plánem, jak uniknout nevlídnému počasí. V hotelu nám poradili, abychom do Lishanu, kde se komplex s terakotovou armádou nachází, jeli autobusem. Vybavili nás lístkem s větou: „Můžete nás, prosím, odvézt na severní nádraží, odkud se jede na terakotu? “ Cedulkou jsem zamával taxikáři před očima, on pokýval, že ano. Autobus jsme stihli přesně. Zhruba za hodinu naše čtveřice vystupuje před branami terakotových jam.
16 fotek, 1.6.2016, 61 zobrazení, 62 komentářů
Opouštíme Luoyang a začíná venkov. Sleduji rovná úrodná políčka nalepená jedno na druhé. Každý kousek země je pečlivě obdělán. Kolem vlaku se míhají okem v té rychlosti téměř nepostřehnutelné sloupy. Krajina uhání proti nám, chtělo by se mi říci "s větrem o závod", ale to by už musel být pořádný vítr, aby to platilo. Pak jsme projeli dlouhými tunely a najednou je to zcela jiné. Kopce a mlha všude kolem. Hluboké, erozí vymleté strže, zahloubené do tlustých vrstev sprašové hlíny. Sypké svahy kolem trati jsou zpevněny betonovými konstrukcemi. Přesto, že je krajina nepřehledná, displej rychlosti nad dveřmi vagónu stále osciluje kolem čísla 300 km/h. Po dvou hodinách vystupujeme na nádraží v Xianu. Právě skončil jeden déšť a druhý se zjevně chystá.
56 fotek, květen 2016 až březen 2017, 67 zobrazení, 117 komentářů
Těžko se ještě někdy do Luoyangu vrátím, takže ho budu nadosmrti nosit v hlavě jako ospalou díru s pěkným muzeem, kde jsem objevil svého Dinga. Původně jsme měli v plánu jet do přírody, ale bohužel příroda to vyhodnotila jinak. Lije jako z konve. Plán A je operativně nahrazen plánem B, návštěvou Muzea Luoyangu, které schraňuje archeologické poklady z okolí. Jelikož se nacházíme na posvátném čínském území, na soutoku řek Huang a Luo s podivným názvem HELUO, ze kterého vládlo 13 dynastií, tak tu těch pokladů není málo. Než nás pohltí prostory muzea, pokusím se o několik "hlubokomyslných" vsuvek.
12 fotek, 31.5.2016, 67 zobrazení, 97 komentářů
Jsme v Luoyangu, městě nad soutokem řek Huang a Luo. Luoyang má 6,5 milionu obyvatel s předměstími, z toho 1,8 milionu žije v centru. Je správním střediskem stejnojmenné prefektury, která je součástí provincie Henan. Kdysi býval hlavním městem Číny a možná i největším městem tehdejšího světa. V posledních osmi staletích jeho význam poklesl. Hádejte proč?
32 fotek, květen 2016 až březen 2017, 76 zobrazení, 83 komentářů
Severní Wei byla dynastií krtků. Kam přišli, tam ryli. Na rozdíl od youngangskýcjh jeskyní, které se budovaly "pouhých" 50 let, trvala hlavní fáze budování Longmenských jeskyní 10x déle.

Počátky Longmenských jeskyní se kryjí s koncem budování Yungangských jeskyní. V roce 493 se přesunulo hlavní město Severních Weiů z Datongu do Luoyangu. Během počáteční fáze bylo vyhloubeno zhruba 30% současného rozsahu jeskyní.

K největšímu rozkvětu došlo za vlády císařovny Wu Zetian kolem roku 660. Jejímu odkazu je hlavně věnováno povídání pod tímto albem. Původně jsem chtěl zmínit pouze její zásluhy o Longmen, ale čím více jsem pronikal do jejích osudů, které by normálně vydaly na několik memoárů, tím více mi bylo jasné, že si je nemohu nechat jen pro sebe a že se o ně musím podělit.

K náhlému úpadku došlo o 200 let později za císaře Wuzonga. Jeho ničitelské úsilí bylo již zmíněno v souvislosti s Yungangskými jeskyněmi. V té době došlo i zde k vážnému poničení téměř hotového díla. Jeho tažení proti všem nečínským myšlenkovým proudům a nejvíce proti buddhismu mělo neblahé dopady široko daleko.

Později byly práce částečně obnoveny, avšak v zanedbatelném měřítku. Pokračovaly až do roku 1127, kdy ustaly nadobro. Tehdy se hlavní města za dynastií Jižní a Severní Song přesunula z Luoyangu do Kaifengu a Hangzhou.
42 fotek, leden 2009 až březen 2017, 139 zobrazení, 164 komentářů
Šaolin je součástí posvátného buddhistického území, označovaného jako „Centrum Země a Nebes“. Tradice zdejšího duchovního centra existuje minimálně od pátého století. Mrštnost a odolnost Šaolinských mnichů je známa po celém světě. Pojďme se podívat odkud tito šikovní chlapíci přicházejí.
55 fotek, květen 2016 až únor 2017, 106 zobrazení, 213 komentářů
Ráno jsme zaspali. Tóri utemovala okna, jak v atomovém krytu. Prý, aby na nás někdo nekoukal z korun sousedních stromů. Potom nařídila telefon a když ho chtěla zkontrolovat, tak ho asi vypla. Libor na nás ráno zabouchal, když mu bylo divné, že nevstáváme. Rozhrnuli jsme závěsy a hurá, svítí slunce a z korun protějších stromů na nás kouká krásný den! Po včerejším dešti ani stopy! Sice vyrážíme o hodinu později, ale s velkou chutí. Taishan zdoláme ve třech a Libor bude zatím srážet svou horečku.
57 fotek, květen 2016 až únor 2017, 145 zobrazení, 276 komentářů
Datong má špatnou pověst. Je údajně jedním z nejznečištěnějších mezi znečištěnými čínskými městy a to už je co říct. Zdrojem znečištění je kumulace těžkého průmyslu, napojeného na zdejší uhelné doly. Datong má více než 1,5 mio a s předměstími 3,5 mio obyvatel, vesměs přímo nebo nepřímo závislých na zdroji znečištění, na uhlí.

Už skoro 2 tisíciletí má Datong velmi strategickou polohu. Leží na Hevábné stezce a je vstupní bránou do Číny. Všechny karavany, které se kdy chtěly dostat z Mongolska do Číny nebo opačně, se musely zastavit právě zde. To byl hlavní důvod, proč byl kolem roku 200 BCE za dynastie Han založen. Tehdy se ale ještě nejmenoval Datong, ale Pingcheon.

Půda, na které Datong stojí, byla odedávna takříkajíc horká. Role hraničního čínského město, za jehož hradbami se rozkládala tajemná země divokých nomádských převážně mongolských kmenů, nebyla příliš záviděníhodná. Osud města tak připomíná horskou dráhu. Dvakrát se Datong stal hlavním dynastickým městem. Poprvé si ho zvolila v pátém století dynastie Severní Wei a podruhé ve dvanáctém století dynastie Jin. Mezitím byl několikrát vypleněn, vypálen a pobořen, ale vždy vstal velmi rychle z popela. Karavany musely někde napojit muže a velbloudy na obchodních stezkách.

Dnes je pondělí, 27.6.2016, je teplé slunečné počasí. Včera jsme sem přijeli a kupodivu nemáme v plánu pokračovat dále po starodávné obchodní stezce směrem do vnitřního Mongolska, jak bylo v minulosti pro většinu přišedších typické. Pouze zde pochodíme, pokoukáme, pár snímků uděláme, dojmy se napěchujeme a možná něco z toho tady i pochopíme. Doufáme , že večer sedneme na vlak plni zážitků a hajdy zpět, odkud jsme přijeli.
39 fotek, 26.5.2016, 100 zobrazení, 202 komentářů
Místo na březích řeky Shi-Li na úpatí pohoří Wuzhou Shan, kde byly zbudovány buddhistické Yungangské jeskyně s předsunutým chrámem Ling yan, bylo od nepaměti důležitým bodem na Hedvábné stezce. Zároveň bylo hraničním průsmykem mezi historickými čínskými státy a severními barbary.

V tom, že jsem na svaté buddhistické půdě, zároveň cítím příležitost, abych prozkoumal, kdy a jak se Buddhismus v Číně objevil a jak se mu tady přibližně 2000 let dařilo?

Souřadnice: 40°06?38?N 113°07?33?E
22 fotek, 26.5.2016, 105 zobrazení, 127 komentářů
Je 5:00. Průvodčí nás decentně budí a já pomalu procitám do nového dne. Ve Vietnamu mělo vlakové procitnutí jiný říz. Z amplionu spustily budovatelské písně a já byl na nohou dříve, než se mužský sbor stačil podruhé nadechnout. V 5:20 vystupujeme z vlaku. Jsme v Datongu. Sotva jsme vyšli před nádraží, připojil se k nám čínský taxikář. Visutý chrám Xuankongsi a Yungangské jeskyně za 500 yuanů a za jeden den? To je nabídka, která se neodmítá. Původně dvoudenní program doznává pozitivních změn a my se přizpůsobujeme. Obě strany jsou očividně spokojené. Ochotný taxikář nás hned odvezl do hotelu, aby nás měl uklizené v bezpečí a nikdo mu nás nevyfoukl. V hotelu ještě všichni spí, ale nemají s naším časným příjezdem problém. Bydlíme ve komunistickém hotelu, který je sice prosáklý cigaretovým dýmem, ale jinak je v pořádku.

Přesně v 9:00 vyrážíme do provozu třímilionového velkoměsta a probíjíme se k jeho okraji. Co se týče kvality vozového parku, je to tu znatelně lepší než u nás. Potkáváme vesměs nová auta renomovaných značek. Mercedesy a BMW nejsou žádnou exotickou výjimkou. Jezdí tu také mnoho VW a Škodovek. Naše auto je bohužel výjimkou potvrzující pravidlo.

Cesta vede zvlněnou krajinou kolem řeky. Všiml jsem si, jak je koryto zahlodané do několik desítek metrů tlusté sprašové půdy. K Visutému taoistickému chrámu přijíždíme zhruba po 90 minutách jízdy.
33 fotek, 3.6.2016, 120 zobrazení, 185 komentářů
Peking bývá synonymem smogu. Přesvědčují nás o tom média, když přinášejí mléčné záběry, na kterých se v mlze ztrácejí rozostřené UWO (unidentified walking object) s různobarevnými respirátory. Nic takového během této procházky nečekejte. Náš Peking bude příjemný, lehce oblačný a jen trochu znečištěný. Budeme se toulat labyrintem úzkých uliček čtvrti Hutong a pozorovat cvrkot kolem nás. Naši odpolední potulku zakončíme u jezera Huohai na vyhlášeném a módní nábřeží s výmluvným názvem "Lotosový trh".
PF 2017 11
1 fotka, 27.5.2016, 91 zobrazení, 31 komentářů

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.