Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Moje poťouchlé fejetony, eseje a cestopisy naleznete zde. Vítejte a buďte tu jako doma!

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 30 % do 31.01.


reklama

26 fotek, 27.6.2017, 102 zobrazení, 98 komentářů
Úterý 27.6.2017 - Choridol Saridag
Ráno vyrážíme do pohoří Choridol Saridag zdolat druhou nejvyšší horu, která se zove Ich Uul a měří 2960 m. Necháme se vyvézt autem, kam až to jde, tzn. do 1900 m.n.m., čímž si zkrátíme cestu o 4 až 5 hodin. Přesto to bude náš nejdelší výšlap v Mongolsku. Veze nás neznámý řidič, protože Iška s Martou spravují prasklou pneumatiku. „Zlatý Iška!“, říkám si, když uvnitř auta létám ze strany na stranu a modlím se, abychom se nepřevrátili. Cesta končí, dál už to nejde. Mladý Mongol v kšiltovce nás vyloží z UAZu na pasece a dál pokračujeme pěšky skrz tajgu.
PF 2018  8
1 fotka, 21.6.2017, 60 zobrazení, 16 komentářů
28 fotek, červen až prosinec 2017, 176 zobrazení, 136 komentářů
Pondělí 26.6.2017
Jezero Chövsgöl
25 fotek, červen až prosinec 2017, 113 zobrazení, 134 komentářů
Neděle 25.6.2017 - pondělí 26.6.2017
Tarvagatay Nuruu, Dsargalant, Mörön, Uushingiin Uuver, Jižní okraj jezera Chövsgöl
28 fotek, 24.6.2017, 160 zobrazení, 124 komentářů
Sobota 24.6.2017 - Kráter Khorgo
41 fotek, červen až listopad 2017, 222 zobrazení, 119 komentářů
Pátek 23.6.2017
Terkhiin Tsagaan Nuur
36 fotek, 21.10.2017, 169 zobrazení, 172 komentářů
Reportáž o tom, jak jsme si s Láďou pro jistotu prošli během letošních voleb cestu do Bavor. Může se to hodit! Před šestou ranní nás převaděč vyložil na okraji Hraniční slatě. Na mou otázku, kde začíná cesta, mi ukázal do tmy se slovy "tímto směrem", a odejel. Kolem je úplná tma, mlha a jemně prší. Dokud nezapneme svítilny, tak nevidíme na krok. Pod nohama to lehce čvachtá a trochu se to houpá. Pročesáváme okraj lesa, ale po cestě ani památky. Ještě že existují mapy.cz offline. Cesta by dle nich měla začínat cca 200 m západně. Brodíme se vysokou mokrou trávou, až narazíme na něco, co by mohla být ta cesta. Vydáváme se do mírného kopce sotva znatelnou pěšinou, kde asi moc lidí nechodí. Ještě, že jsem si vzal LEDkovou svítilnu z bicyklu, s obyčejnou čelovkou by to šlo hůř. Cesta je několikrát přerušena výmoly, asi z dob socialistické ochrany hranic. Tato pěšina k Modrému sloupu je pozůstatkem historické zlaté cesty, která vedla z Pasova do Sušice. Na rozdíl od tří větví Zlaté stezky, které spravovalo České království, byla tato Zlatá cesta spravována Biskupstvím Pasovským. Tak šlapeme vzhůru tmou a doufáme, že jdeme dobře. Během pár kroků máme urousané kalhoty a v botách začíná být vlhko.
50 fotek, červen až říjen 2017, 146 zobrazení, 180 komentářů
22.6.2017 Tsenkher
28 fotek, červen až říjen 2017, 117 zobrazení, 108 komentářů
Dnešní cesta vede širokým údolím Orchonu. Míříme do Charchorinu, který leží v těsném sousedství bývalého hlavního města mongolské říše a současného nejstaršího mongolského kláštera.

Dlouho se nevědělo, zda tu leželo Karakorum, nebo některé z hlavních měst předchozích říší (Xiognu, Göktürk, Uyghur). Koncem 19. století nalezl ruský archeolog Nikolai Yadrintsev tzv. Orchonský skript, který objasnil písmo a podal důkaz, že Karakorum leželo právě zde, v těsné blízkosti Erdene Zuu a Charchorinu.

První zmínka o místě zvaném Qara Qorum je z roku 1218, kdy tu Čingischán shromáždil vojsko k tažení proti Chorézemské říši. Tehdy to ještě nebylo město, spíše vojenský jurtový tábor.

Hlavní město s hradbami a palácem založil po ovládnutí čínské říše Jin v roce 1235 třetí čingischánův syn Ögedej. K výraznému rozvoji došlo za vlády Möngke khana o 2 desetiletí později. Byly zbudovány chrámy a uprostřed města vztyčen stříbrný strom, z něhož prý vytékalo víno.

V roce 1254 navštívil a popsal Karakorum františkánský misionář Wiliam of Rubruck jako nábožensky tolerantní město s mnoha pohanskými svatyněmi, dvěma mešitami a nestoriánským kostelem.

Je paradoxem, jak úspěchy mongolské čínské dynastie Yuan měly přímý vliv na úpadek města. Kublaichán v roce 1271 ovládl Čínu a přesunul hlavní město do Pekingu. Karakorum se stalo pouhým provinčním střediskem, kterým se následně přehnalo několik válek.

V roce 1378 Mingové rozvrátili říši Severní Yuan a s ní i její hlavní město Karakorum. Nutno dodat, že se z něj do dnešních dnů nedochovalo téměř nic.

Po roce 2000 se objevil pokus vybudovat zde po vzoru Brasilie nebo Astany vzorové hlavní město Mongolska na zelené louce, což se naštěstí nepodařilo prosadit.
31 fotek, 21.6.2017, 209 zobrazení, 240 komentářů
21.6.2017 Údolí Orchon v dopoledním dešti
Ráno jsme se probudili za šumění řeky a jemného deště. Když jsme rozepnuli stan, vlezlé počasí vešlo bez pozvání dovnitř. Po snídani jsme za drobného mrholení naházeli věci do stanu a vydali se na zhruba 2-hodinovou procházku kolem kaňonu Orchonu. Naším cílem je, stejně jako včera navečer, vodopád Ulaan Tsutgalan. Pojďme se podívat, jak se okolní krajina od včerejška změnila, když ji místo slunečních paprsků od rána zalévá déšť.
41 fotek, červen až srpen 2017, 206 zobrazení, 246 komentářů
Úterý 20.6.2017 Orchon v podvečerním slunci
26 fotek, červen až srpen 2017, 151 zobrazení, 136 komentářů
Pondělí 19.6.2017 Ongiin Chiid
48 fotek, červen až srpen 2017, 260 zobrazení, 301 komentářů
Neděle 18.6.2017 - Chongoryn Els, Bayanzag
Vstáváme do slunného dne a po včerejším písečném běsnění není skoro stopy. Nebýt zaprášených stanů a nové vrstvy prachu uvnitř, ani bych nevěřil, co včera proběhlo. A soupis ztrát? V okolí to domorodcům zbořilo několik jurt. Dáša přišla o stan. My máme ohnuté nosné stanové pruty. V objektivu 17-55 je písek a tady si s ním už nezafotím. V uších mám písečné duny. Je to problém, protože nerosty je přísně zakázáno vyvážet. Mimo ucpaných uší mě také řežou oči. Snad si s tím organismus poradí a samoočistné mechanismy uvedou mé smysly zpět do sokolího resp. rysího stavu.
36 fotek, červen až červenec 2017, 190 zobrazení, 150 komentářů
Sobota 17.6.2017 - Dugany Am, Chongoryn Els

Držím zevnitř prohýbající se stěnu stanu, aby vydržela nápory větru. Blíží se večer a venku se někteří čerti žení. Napolo sedíme napolo ležíme ve stanu a shora se na nás sype bez přestání jemný prach. Písek pokrývá vše kolem, zaplňuje každou mezeru. Jsme umounění, Tóri je bronzová, jak si na dovolené vždy přála být. Vlasy se proměnily v nerozčesatelný slepenec, v očích škrábe prach, zvukovody jsou zčásti zaneseny. Vítr již několikrát změnil směr, takže zkouška odolnosti stanové konstrukce probíhá ze všech úhlů. Před chvílí jsme vystrčili hlavu, protože to vypadalo, že už bouře ustavá. Během pár minut byla zpět s celou parádou. Je to jedno z nejhorších běsnění živlů, které jsem dosud zažil. Nedokázal jsem si do této chvíle představit, jak je člověk bezmocný proti všudypřítomnému písku. Vidět je na pár metrů, nelze dýchat, nelze otevřít oči, písek a kamínky šlehají do holých lýtek a rukou. V uších to šumí jak v moři. Vzpomínám, jak to v jedné z knih popisuje Karel May a vybavuji si, že hrdina zalehl, přikryl se kožešinou a vyčkal, až to přejde. Když píšu tyto řádky, na papír se snáší další a další písek. Před chvilkou jsem zadřel kuličkové pero, tak pokračuji obyčejnou tužkou. Vedle leží má bronzová Tóri a zdá se, že klidně spí. Asi neví, že stan nemusí dalším náporům větru odolat.
Teď se ale vrátím v čase, abych zrekonstruoval, co se dělo od rána.
46 fotek, červen až červenec 2017, 161 zobrazení, 131 komentářů
Pátek 16.6.2017 - Mandalgobi, Gurvan Saikhan, Yolin Am
46 fotek, červen až červenec 2017, 179 zobrazení, 159 komentářů
Čt 15.6.2017 - Baga Gazrin Uul
40 fotek, 14.6.2017, 148 zobrazení, 131 komentářů
St 14.6.2017 – Ulaanbaatar
Z Prahy odlétáme v úterý po poledni s Aeroflotem. Během letu je zakázána konzumace alkoholu a kouření. Rusové vědí, co tím zákazem sledují. Vynášet ze samaljotu opilé oligarchy v objetí s ještě opilejšími mužiky není práce pro krásné subtilní letušky ve světle červených uniformách.
Co se naší cestovatelské skupiny týče, nazval bych ji diplomaticky vyzrálou. Patříme v ní totiž spíše k mladším. Mimo mě a Tóri z Prahy odlétají také: Tonda - náš velitel, který skoro všude byl, elévka Dáša, která umí zkrotit koňa, možná i toho na houslích morin khuur, Pavel – zachmuřený samuraj z Brna, Petr –usměvavý archeolog a proutkař, Jirka – ke všem cypovinám talentovaný Slezan, neposedná Majka, zjevující se nečekaně v úhlu záběru, Věra, která se svými holemi zdolá jakoukoliv horu, blonďatá fotografka Eliška, která ztrátí po cestě paměť a její tisková mluvčí Jana, která má jazyk ostrý jako meč, kterým sebe a ji ze všeho vykecá. V Moskvě se k nám ještě přidá slovenský lékařský triumvirát, který mezitím přiletěl z Vídně. Marián, který se umí nechat vláčet koněm, jeho manželka Lubica, která pro změnu umí dobře nakupovat, a Zuzka, druhá nejmladší účastnice výpravy, která si nás všechny podmaní svými krásnými rovnátky.
V letadle jsem se nevyspal a dobře jsem udělal. Noc byla krátká, protože jsme letěli proti proudu času. Vychutnal jsem si úsvit nad jižní Sibiří. Údolí zalitá bílou mlhou proklátá říčkami klikatě stékajícími z hor. Když jsme přeletěli pohoří Sajany, objevila se pod námi hladina jezera Hovsgol. Poté zelená přešla v hnědou a vše se rozjasnilo. Začínáme klesat, dole vidím první jurty a pak komandír navedl náš samoljot na přistávací dráhu Čingischánova mezinárodního letiště Ulanbátar (UB).
59 fotek, říjen 2008 až květen 2017, 96 zobrazení, 154 komentářů
Pokud je hezké počasí, máte čas a náladu, pak je Curych to pravé místo, kde si užít volný den.
1 fotka, 4.6.2016, 78 zobrazení, 20 komentářů | Soutěž: ZOO
70 fotek, jaro 2016, 120 zobrazení, 200 komentářů
Pro závěrečnou kapitolu našeho 2-týdenního putování Říší středu jsem vymetl rohy a prohledal koš. Čím se vyznačuje toto album? Ničím konkrétním! Je to Pal-Mal obrázků, které byly na začátku z různých důvodů vyřazeny nebo dosud nenašly uplatnění. Zobrazují Číňany v různých běžných situacích. Přemýšlím, že by se sem hodila definice Číňana. Sám jí nevymyslím, tak se nechám poddat.

Ottův naučný slovník popsal před 100 lety Číňana takto: „Holí se od roku 1644 až na chochol na temeni, jenž splétá se v dlouhý cop, splývající volně po zádech. Přívrženci Lao’c nemají copu. Cop sám jest tenký a proto splétají jej Číňané hedvábím. V čas smutku nechávají se i vlasy plně růsti. Vousy mají slabé, rovněž černé, pod nosem a chmýří na bradě, dlouhé kníry jsou znakem dospělých.“

Současní Číňané se od uvedeného popisu liší. Hlavu si většinou neholí a cop nosí vyjímečně. Na neutěšené kvalitě vousů se od doby vydání tohoto hesla v Ottově slovníku moc nezměnilo. Mají některé zvyky a způsoby, kterým se našinec diví, ale v zásadě si na ně během několika dnů zvykne a přijdou mu normální. Třeba srkavý a mlaskavý způsob stolování, hlasité čištění krku, podobně upřímné odplivnutí můžů a žen kdekoliv, běžná manželská výměna názorů zvící hádky, absence plín u dětí, které nahrazuje otvor v oděvu, ... Myslím, že člověk není schopen nestranně hodnotit zvyky a mentalitu jiného civilizačního okruhu bez subjektivní zaujatosti. To jsem si uvědomil a snažil jsem se být spíše pozorovatelem než hodnotitelem. Co z toho vyšlo?

Jsou to civilizovaní příjemní pracovití a skromní lidé, kteří vědí (nebo si alespoň myslí, že vědí), kam směřují. Dokáží nejen budovat, ale i udržovat své hmotné statky v provozuschopném stavu. Národ, který existuje více než 4000 let, má vlastní vesmírný program a stará se o svou historii (ačkoliv sem tam tendenčně), si nedovoluji nazvat rozvojovým.

Další vlastnost, kterou jsem si u Číňanů uvědomil, je nekonfliktnost. Během naší cesty jsem se všude cítil zcela bezpečně. Za celou dobu jsme se nedostali do většího sporu a vždy obě strany rychle směřovaly ke konsenzu. Když jsme potřebovali pomoc nebo radu, tak se nám jí dostalo. Nutno ovšem poznamenat, že jsme se pohybovali hlavně ve velkých městech, navrch turisticky zajímavých. Venkov jsme vlastně skoro neviděli.

Aby mé pozorování bylo vyváženější, předkládám několik oblastí, kde jsem se necítil konfortně? Určitě to bylo v komunikaci. U starých lidí bych to pochopil, ale ani mladí lidé nehovoří cizími jazyky. Ve škole je k tomu nevedou a připadá mi, že to ani není příliš od státu chtěné. Číňané jsou zřejmě dobře manipulovatelní propagandou. Příliš nechápou, co je svoboda, a ani po ní moc netouží. Zřejmě ji většinou k životu moc nepotřebují.

Objevil jsem tady pro sebe něco, co možná druhým přijde banální. Že totiž komunisté (kdekoliv na světě) jsou velmi dobří obchodníci s budoucností. Prodávají něco, co teď sice ještě není, ale když budeme všichni táhnout za jeden provaz (a nebudeme držkovat), tak to společně vybudujeme. Oni neříkají, že je vše v pořádku. Oni předestřeli jasné zítřky, pro které stojí za to leccos obětovat. Trochu se sehnout, shrbit, teď být "trochu" nesvobodný, to přece za to stojí! Budoucnost všechno odříkání vynahradí a vytyčená cesta k ní je na tuti správná! Na Stranu je spolehnutí, Strana je neomylná!

Dost už mudrování a planých řečí. Pojďme se vrhnout do toho avizovaného Pal-Malu, abychom si obrázek dnešního Číňana na konkrétních situacích dotvořili a s Čínou a jejími obyvateli se důstojně rozloučili!

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter